Slibili nam legraci a taky byla!
Zacala uz na nadrazi, kdyz jsme se sesli s nasim pruvodcem. Z predesleho setkani jsme jiz vedeli, ze je to plesaty rusofilni vtipalek, co miluje vodku, ale kdyz se zjevil ve svem kozenem kabatku a cernem baretu, tak to jsme vazne padli. Rustejsi nez rus...
Cesta byla dlouha, neco pres 10 hodin, a jako atrakce dne nam byla slibovana kontrola na hranicich. Zas takova bomba to sice nebyla, ale za zminku to urcite stoji! Na ruske strane vladne tezka byrokracie, takze jsme museli podstoupit nekolik nepochopitelnych pasovych kontrol, z nichz nektere byly dukladnejsi a vyhnali nas pri tom i z autobusu, jine probihaly stylem, ze celnik vstoupil do autobusu a my na nej vsichni z dalky zamavali svym pasem... Pri nejvetsi kontrole jsme dostali do pasu pekne oranzove razitko, a pak nam jese nekolikrat zkontrolovali, jestli nam ho fakt nezapomneli dat. Nejzajimavejsi scena ale byla, kdyz se zacali hrabat v nasem kufru a vypadalo to, ze vezmou vsechny zavazadla na rentgen. Skupinka uniformovanych postavicek se tedy presunula k rentgenu, chvili klepala do pocitace a cumela na to, po chvili se zvedla a presunula se k druhe masine. A tak jsme nadale pozorovali skupinku celniku, jak busi do stroje, a ten najednou zacne cervene blikat a pribiha typek s hasicakem. Autobus zavira kufr a my odjizdime...
Hned za hranicemi vsichni nadsene vbihaji do duty free shopu a jeste nadseneji zjistuji, jak je tam levno. Ceny jsou priblizne jako u nas s tim rozdilem, ze za 1Euro dostanete zhruba 36rublu, a ceny v korunach jsou tedy jen 0,7 cen v rublech.
Zacala uz na nadrazi, kdyz jsme se sesli s nasim pruvodcem. Z predesleho setkani jsme jiz vedeli, ze je to plesaty rusofilni vtipalek, co miluje vodku, ale kdyz se zjevil ve svem kozenem kabatku a cernem baretu, tak to jsme vazne padli. Rustejsi nez rus...
Cesta byla dlouha, neco pres 10 hodin, a jako atrakce dne nam byla slibovana kontrola na hranicich. Zas takova bomba to sice nebyla, ale za zminku to urcite stoji! Na ruske strane vladne tezka byrokracie, takze jsme museli podstoupit nekolik nepochopitelnych pasovych kontrol, z nichz nektere byly dukladnejsi a vyhnali nas pri tom i z autobusu, jine probihaly stylem, ze celnik vstoupil do autobusu a my na nej vsichni z dalky zamavali svym pasem... Pri nejvetsi kontrole jsme dostali do pasu pekne oranzove razitko, a pak nam jese nekolikrat zkontrolovali, jestli nam ho fakt nezapomneli dat. Nejzajimavejsi scena ale byla, kdyz se zacali hrabat v nasem kufru a vypadalo to, ze vezmou vsechny zavazadla na rentgen. Skupinka uniformovanych postavicek se tedy presunula k rentgenu, chvili klepala do pocitace a cumela na to, po chvili se zvedla a presunula se k druhe masine. A tak jsme nadale pozorovali skupinku celniku, jak busi do stroje, a ten najednou zacne cervene blikat a pribiha typek s hasicakem. Autobus zavira kufr a my odjizdime...
Hned za hranicemi vsichni nadsene vbihaji do duty free shopu a jeste nadseneji zjistuji, jak je tam levno. Ceny jsou priblizne jako u nas s tim rozdilem, ze za 1Euro dostanete zhruba 36rublu, a ceny v korunach jsou tedy jen 0,7 cen v rublech.
Petrohrad nas na prvni pohled mile prekvapil, tedy alespon v tom smyslu, ze jsme to ocekavali mnohem horsi. Ale jak sam pruvodce pripustil, Petrohrad vlastne jeste vubec neni ruske mesto, je jeste stale spise evropske... Samozrejme, kdyz se podivate pozorneji, najdete mnoho rozdilu, od slecinek v kozisich, latexu a s vysokymi podpadky, pres napisy v azbuce, Lady a jine z mody vysle modely aut, az po rozpadajici se baraky prekryte plakatem na leseni, takove Potemkinovske vesnicky. Me osobne prekvapilo, ze auta jezdi pekne sporadane v pruzich, i kdyz prejit tam, co neni semafor, je docela o zivot, porad mistni doprava pripomina spis zapad nez dzungli Asie. Ulice a domy vypadaji i vcelku upravene, ale to plati jen dokud clovek nezabloudi mimo centrum...
Nas hotel byl taky takova Potemkinovska vesnicka. Na prvni pohled megalomanska stavba, byt od pohledu sovetska architektura, recepce v cervene kozence, snidane v 18.patre s vyhledem na mesto, pokoj pohledny a s televizi. Pri blizsim pohledu pada ze stropu omitka, okno nejde zavrit a nechtejte vedet, nebo citit, co tece z kohoutku...
Prvni vecer nas cekala slavnostni vecere. Slibovane vodky bylo opravdu dost. Zacali jsme prednaskou o tom, jak se spravne pije, a mezi kazdym chodem jsme pripijeli na bratrstvo, na druzbu, na zeny, na lasku... A kdyby vas zajimalo, jak se to pije, tak samozrejme na ex, pak hned z hluboka vydechnout a zakousnout se do chleba. Jidlo bylo dobre, ale cekala jsem neco vice slavnostnejsiho. Predkrmem byla babovicka z bramboroveho salatu, pak nejaka zelna polevka a hlavni chod tvorily brambory s masem na mrkvi, takove obycejne jidlo, co by vas v menze nezaujalo. Jako dezert jsme dostali nakrajeny kus jablka s trochou zmrzliny a slehacky. K tomu nam hrali a zpivali zivou tradicni hudbu a na radu prisly i tradicni tance a kohouti zapasy. A jelikoz vodky bylo opravdu vic nez dost, moc se nam to libilo.
ps: omlouvam se za chybejici diakritiku, ale pisu to ve skole a Finove nejak zapomneli pridelat na tu klavesnici hacky...:-P
Žádné komentáře:
Okomentovat