Po stopách sněžného muže

Tak dneska jsem se prosímpěkně vydala po stopách sněžného muže, nebo přesněji, stala jsem se na chvíli sněžným mužem a sama ty stopy vytvářela - absolvovala jsem výlet na sněžnicích. Taková sněžnice, to už dneska neni ohnutý prut propletený proutím a provázky, ale je to vytuněná plastová podrážka, s hroty vespod, kovovými medvědími drápy vpředu, nastavitelnou velikostí vázíní a pohyblivým či fixním vázáním, jak se vám to hodí. K tomu dostanete ještě hůlky s pěkně širokými "talířky" (nebo jak se těm spodkům říká), pěkně z moderních látkových popruhů.
A jak se na tom chodí? Asi jako na velkých pantoflích, když jste líný zvedat nohy a šoupáte patama pořád po zemi. Na sněžnicích se převážně totiž chodí s uvolněným vázáním, takže ke sněžnici máte na pevno přidělanou jen špičku, normálně jdete a zvedáte paty a sněžnice se přitom sune rovnoběžně se zemí. Nesmíte ale taky zapomínat, že tyhle botky jsou nejen delší dopředu a dozadu, ale taky širší do stran. Takže si první chvíli šlapete na vnitřní hrany, pak jdete s nohama od sebe jak při po... a pak si zvyknete :-)
Měli jsme štěstí, přes noc sněžilo, takže i při chabých sněhových podmínkách jsme si užili čerstvý prašan. A bylo to veselé. Béla, náš instruktor, nás vedl, kudy ho napadlo. První jsme vyrazili po běžkařské trati, ale brzy z ní uhnuli a namířili si to přímo přes jezero. Ve Finsku mají to štěstí, že ty své tisíce jezer nemusí obcházet, v zimě si to prostě namíříte přímo přes něj a neni co řešit... Pak jsme šli po neprošlapané cestě, podél běžkařské tratě a šup do lesa. No a tam už přes kameny, keře, pařezy, skály, větve, kmeny, prostě přes všechno. Když je sníh, tak je to jedno, prostě běž! :-)

Hurá, sněží!

Jojo,ve Finsku konečně zase sněží! Ale spíš, než že by se počasí umoudřilo, to vypadá, že se zbláznilo... Včera bylo -17 a dneska nula. Přes noc napadlo několik čísel sněhu a my už mysleli, že budeme mít na dnešní trek na běžkách přeci jen ideální podmínky, ale chyba lávky... Jak se nám ten dokonalý led pokryl drobet sněhem, bylo to dokonale na prd... buď to neskutečně klouzalo, nebo se to neskutečně lepilo, ale nic mezi, a nezáleželo na tom, jeslti ste mazali tim nebo onim voskem, nebo vůbec... Když jsme se za četného ošoupávání a otlouání lyží doplahočili skoro k cíli cesty, čekalo nás milé překvapení. Nejen že vylezlo slunce, ale z čista jasna se to i přestalo lepit a jelo se úplně dokonale. Nevim, kde kdo přepnul jaký knoflík, ale najednou to bylo prostě super. Dojeli jsme do příjemné chalupy u jezera, opekli si v krbu párek, napili se čaje, poseděli a frčeli zpět. To to jelo taky supr, i když v závěrečné fázi se sněhu lepící nálada vrátila. Celkový zážitek ale super a teď jdu dopřát tělu zasloužený odpočinek.
Zhruba toliko upgrade ze severu. Včera jsme byli na procházce na místní vyhlídku na nejvyšším kopci v okolí (cca 40m.nm:), ale o tom neni moc co vyprávět, radši si prohlídněte fotky. Už jsou tam i ty z běžek!
čauky J

Latvia versus Finland

Aneb na co jsme si zvykli ve Finsku a co nám v Lotyšsku chybělo, nebo naopak?

• Zvykli jsme si, že se všude domluvíme v klidu anglicky, protože plynně anglicky hovoří i prodavačka v trafice. V Lotyšsku uspějete spíš s češtinou. Lámanou angličtinou hovoří mladší generace, ale určitě ne za pokladnou samošky. Navíc například číslovky jsou podobné češtině, takže pokud budete chtít dva banány, spíše než two bannanas zkuste prostě dva banány.
• Lidé sice nemluví angliciky a asi nejsou tak přeochotní, jak finové, ale koho jsme se zeptali, ten se nám snažil rukama nohama poradit. Když jim pak na to poděkujete jejich "paldies", najednou se jejich kamenná tvář rozsvítí.
• I když je tady prd zima, všude tu leží alespoň trochu sněhu. V Lotyšsku nás překvapila zelená tráva.
• Finsko je totálně nekuřácká země, což za hranicemi už zas není.
• Ve Finsku vládne prohibice, takže pokud dostanete chuť byť jen na hnusné jihoafrické víno za 6euro (to je to nejlevnější), musíte přes celé město do státního obchodu Alko. V sámošce dostanete jen pivo a cider. Zato v Lotyšsku se to obchody s alkoholem jen hemží a to nemluvim o cenách.
• Ve Finsku jsem nenarazila na žebráka, za to v Rize jsem zakopla hned o několik cestou od autobusu.
• Pokračování, až si vzpomenu :-)

• 
  

Sláva nazdar výletu - část 2: Riga

Tak tedy jak jsme se dostali do Rigy:
Letěli jsme z Tampere s Ryanair za 26euro, což bylo levnější než dostat se z Jyvaskyly na letiště a zpět, ale mělo to ten háček, že jsme se museli check-inovat on-line a mít jen kabinové zavazadlo. Takže nejen, že jsme si nemohli vzít sebou pistole a nože, ale ani větší šampón či pastu na zuby… Chápete to, deštník mi v klidu nechali, ale holkám zabavili šampón, který je zajisté mnohem nebezpečnější zbraň… Ale když si to pěkně rozlijete do lahviček po 100ml a pronášíte v průhledném igeliťáku, můžete si vzít na palubu klidně ciankály…
Dalším zážitkem letu byl náš přesladký steward, jehož pozorováním jsme se bavili až do Rigy, kde jsme přistáli něco před půl 11. Hned cestou z letiště jsme pocítili, že nejsme ve Finsku, jelikož autobus nás stál 0,40 lotyšských centů (15Kč) na rozdíl od autobusu na letiště v Tampere, za který jsme dali 4eura (105Kč…). Jinak nás v buse překvapila rázná paní průvodčí, což jsme taky moc nečekali.
Hostýlek jsme našli bez problémů a potěšilo nás zjištění, že je opravdu v samém centru města. Už se nedá říct, že by nás tak úplně potěšil pohled na schodiště, které se nám ukázalo, když jsme otevřeli dveře domu… Špína, oprýskané zdi a zápach moče, no bezva… Ale za dveřmi samotného hostelu v druhém patře to bylo velice příjemné, čisté a moderní. Měli jsme k dispozici dva pokoje – čtyřlůžkový a šestilůžkový a na chodbě dokonce počítač s internetem. Snídaně nás čekala v lednici :-). Večer jsme ještě vyrazili na jedno do města a krom toho, že jsme nemohli najít žádnou použitelnou hospodu, nějak jsme se nemohly dopátrat, jestli všechny kolemjdoucí slečny a paní jsou noční pracovnice, nebo tak prostě jenom vypadají… Jojo, Rusko je za rohem :-)
V sobotu kolem poledne jsme vyrazili do víru města a hned co jsme vyšli ze dveří hostelu, čekalo nás další překvápko: přátelé, ono totiž není světlo jako světlo! My se ve Finsku radujeme, jak už máme dlouhé a světlé dny a teprve teď jsme zjistili, že máme v poledne vlastně ještě tmu. Takové světlo, co my totiž máme v poledne, tak v Rize (o 500km jižněji) nastává tak ve 4 odpoledne, a to co mají v poledne v Rize, tak my budeme mít snad v květnu… Je ale nutno podotknout, že to značně závisí na počasí, neboť další dny už jsme si tolik světla neužili…
No a jak vypadá město? Nejlépe to asi vypoví fotky, ale když už to musí být, tak staré město bylo pěkné, i když se mi nějak nepodařilo proniknout do jeho uspořádání. Potkali jsme opět několik pěkných cihlových kostelů, dóm zkonstruovaný z mnoha stavebních stylů, nádherné infocentrum, nezajímavý hrad a spoustu malebných staroměstských budov. Ty co jsme ale potkávali blíže k periferii už tak malebné nebyly, i když se nedá říci, že by na tom Lotyši byli asi nějak špatně.
Po pár hodinách chození jsme zašli na jídlo do hezké hospůdky a konečně uznali, že přestože lotyšský Lat má silnější kurz než Euro (fakt nevim, kde k tomu přišli…), je tu pro nás levněji. No a hlavně si můžeme kdekoliv koupit alkohol a ještě k tomu levně :-) Jinak levně jsme tu pak nakupovali taky hlavně sýry a vozili se městskou dopravou. Večer jsme zahájili doma spotřebou právě zmíněných surovin a vydali se do víru velkoměsta. Po nějakém tom obcházení nevábných podniků jsme nakonec skončili v té samé hospůdce co na oběd. Ještě jsme stihli pár písniček jazzové kapely, a pak nás čekala diskotéka o patro níž.
Neděle tudíž pro některé z nás začala až po poledni, ale nebylo vůbec proč litovat, protože venku neskutečně lilo. Zkoušeli jsme se pak jít v tom počasí trochu projít, ale moc se to nedalo. Chtěli jsme se podívat na druhý břeh, než je staré město, ale přechod přes řeku (asi třikrát takovou jak Vltava) nás v tom větru a dešti tak unavil, že jsme nasedli na tramvaj a jeli do centra Lido, které nám doporučila paní domácí. Lido je síť restaurací ve starém stylu, kde si s široké samoobslužné nabídky vyberete královskou hostinu a následně zaplatíte to co v Jyv možná tak za malou pizzu. Takže jsme tam strávili zbytek odpoledne a večer pokračovali v domácím hodování po návštěvě supermarketu.
Pondělní počasí nás bohužel nepotěšilo o nic víc než to nedělní, ale přesto jsme se s Michalem a Katkou rozhodli vydat do etnografického open-air muzea, což je vlastně takový skanzen, akorát že domečky nejsou replikami, ale dovezenými a zrekonstruovanými originály. Bohužel únor asi není nejlepší doba na návštěvu takového typu muzeí. Sice bylo otevřeno a my si užívali, že jsme jediní návštěvníci, ale byla škoda, že jsme nemohli do žádného domečku dovnitř a navíc bysme v létě asi viděli i předváděčku nějakých dobových řemesel… Ale stejně to bylo moc pěkné a zajímavé, koneckonců, mrkněte se na fotky ;-)
No a na závěr už nás čekala jen kratochvíle v podobě sezení fronty na známky. Sehnat v Lotyšskou takovou poštovní známku totiž není jen tak. Prodávají se jen na poště, no a když máte štěstí, že ta hlavní je zrovna v rekonstrukci, tak vás na té vedlejší překvapí pěkná hromada lidí. Pořád to ale není ono, dokud si nevytáhnete lísteček s pořadovým číslem 600, když na tabuli svítí 440… A to chcete jen 5 známek… Naštěstí nám nějaká paní vrazila do ruky číslo 496, páč se jí asi nechtělo čekat, tak jsme to oddaně vyseděli s grilovaným kuřetem v pytlíku a mohli snad potěšit své blízké :-)
Na závěr jsme se opět vyzbrojili šampóny a pastami na zuby, uzavřeli do pytlíku nebezpečné smetany do kávy a vyrazili na letiště.
No, a když nás ani ve Finsku nezavřeli, poté co jsme cestou z Lotyšského Duty Free tak pěkně cinkali, můžeme prohlásit, že jsme se šťastně navrátili domů :-)

Slava nazdar vyletu - cast prvni: Tampere

Cekate-li snad nekdo nedockave na reportaz z prvniho radneho vyletu,zde je!V patek rano jsme se odebrali vlakem do Tampere, cemuz teda predchazel tradicni vice jak pulhodinovy pochod do centra. Tech 7 stanic busem by nas vyslo 2,8euro, takze docela stalo za to si trochu privstat. Naceste nebylo nejak nic moc zvlastniho, ostatne jako v Tampere samotnem. No, tezko rict, asi by mesto budilo uplne jiny dojem za slunecneho pocasi, ale v te ponure unorove sedi to nebylo nic moc. Je tam par peknych kosteliku v novogotickem stylu anglickych cihel, pekny pravoslavny kostel ktery nas naladil na vylet do Ruska a pak docela zajimava katedrala, postavena z mohutnych kamenu a celkove pusobici velice drsnym a mohutnym dojmem, coz ale na sever absolutne patri. Potkat ji v Italii,tak je to asi divny,ale sem pekne zapadla. Nutno ovsem rict, ze jsme nemeli moznost se podivatdo zadneho kostela zevnitr, takze nemuzem uplne soudit, jak pekny jsou... Jinak centrum uz o nicem moc nebylo. Potkali jsme jeste divadlo s plakatem slizkeho herce, autobusove a vlakove nadrazi, knihovnu, par restauraci a obchodu vcetne obchodu s rakvemi. Hlavni centrum tvori jedna dlouha trida, vedle ktere se hned nachazi do dali kourici tovarny, coz budi dojem opravdu malebneho mestecka... Nejlepsi z celeho Tampere byl asi vystup na mistni kopec, dle pruvodce 'Everest' na finske pomery (ma celych 60 m.n.m!). Sli jsme tam primo ze sidliste takovou nijakou cestiou lesem,trochu mi to pripominalo vystuup za Zizkou na Vitkov... Vrcholek sema tycit mezi dvema jezery, ale kdyz jsme se na nej dostali, nebylo videt mezi stromy vubec nic. Nachazi se tam ale mala rozhlednicka, nakterou jsme si mohly vylezt za puohe euro, a odtud byl vyhled opravdu pekny. Byt hezci pocasi, musela to byt nadhera. Opravdu jsme byly mezi dvema jezery a kolem spousta ostruvku, vezicky mesta a tak, staciloignorovat ty kominy. U vezicky byla malebna kavarnicka, kde se pry prodavaji nejlepsi Pully (mistni pecivo) ve meste. Dali jsme si kavu a pullu abylo nam bajecne.Vecer nas cekal presun na letiste a odtud do Rigy, ale o tom uz zas priste,ted me ceka moje survival finnish ;-)

PS: omlouvam se za chybejici hacky a carky, ale pisu to na skolnim pocitaci a nejak je tu nevedeou...

pss: dejte vedet treba do vzkazu nebo emailem,estli to taky nekdy nekdoctete, nebo si pisu sama se sebou...:-P

caukyJ

Na severu opět obleva

Slíbila jsem častější hlášení, tak prosím pěkně hlásím, že se nic nedějě :-) Jen jsme začali chodit nějak víc do školy a na sever se navrátila obleva, takže vám můžu důvěrně sdělit, že v tající břečce se na kole jezdí mnohem hůř než po ledu nebo sněhu...
Příští pátek jsem přihlášená na tzv. snow survival, což má být stavba igloo na jezeře a následné přenocování v něm. Jak to tak ale momentálně vidím, budeme si muset nejdříve postavit vor a na něm nejspíše hrad z písku.
Zítra ráno odjíždíme na výlet do Tampere a odtud večer na víkend do Rigy, takže další zajímavosti příští týden.
Dnes jsem vám chtěla vyprávět ještě jednu zajímavost o Finsku, na kterou jsem minule zapoměla. Finsko je totiž totálně nekuřácká země a to až tak, že by jeden skoro začal finské kuřáky litovat. Krom toho, že se samozřejmě nesmí kouřit na žádném veřejném prostranství a povětšinou ani na dohled od něj, tak v hospodách tady maj pro ty nepřeučitelné vybudované speciální kukaně plné klimatizačních trubek a větráků, kam si můžete jít zapálit. Ale přátelé, to není jen tak, jít si zapálit do kuřáckého salónku! To vám je taková kukaň s velkou gorilou přede dveřmi, kam navíc můžete jen tak v 8-10 lidech a nesmíte mít s sebou pití... No jeden by tomu nevěřil, ale oni se na to vystavování v zamlžený krabici normálně stojej fronty... I když se tedy najdou chytráci, které napadne, že by se dalo jít i ven :-)
Konec dnešní pohádky! Přeji krásný víkend a příští týden bude snad i nějaké to zajímavé foto.
papa J

Unorový update!

Tak se nám měsíc s měsícem sešel, kalendář se otočil na únor a ve Finsku konečně nastala zima. Nemrzne tedy nějak výrazně, drží se to tak kolem pěti pod nulou, což vcelku oceňujeme, ale konečně máme sníh a to je hlavní. Moudří finští silničáři jsou ale na přívaly sněhu připraveni tak dokonale, že opět bleskurychle odkryli led, který konečně zapadl sněhem a my se těšili na bezpečnější jízdu na kole... Takže na kole stále bruslíme a navrch k tomu jsme vytáhli běžky. Do školy se na nich teda jezdit nedá, protože jak jsme si již vyjasnili, finští silničáři nelení. Jsou tady strašně ekologický a vůbec nesolí, ale zato pilně sypou cesty kamínky. Ale i na běžkaře se tu myslí a cestička, kterou se na lyžích pohodlně dostaneme až do lyžařského areálu nám začíná asi 5 min od domu. V místním ski-center Laajavuori mají několik 5 a 10ti km tratí a jednu dokonce osvětlenou. Do jejich značení se nám ale nějak stále nepodařilo proniknout. Mají tu sice pěkné pestrobarevné barvičky, ale například v sobotu jsme se vydali po světle modré, která náhle zmizela, a my zjistili, že si to mašírujeme po zelené a ještě k tomu v opačném směru… Ale co, cesta byla příjemná, tak co na tom záleží. To bysme ale nemohli být ve Finsku, aby nás každý poctivý protijedoucí důrazně neupozornil, že jedeme špatným směrem… No co vám budu vykládat, cesta jak dálnice, traffic jeden člověk za půl hodiny, takže jsme vážně porušovali pravidla provozu a hrozilo, že někoho srazíme, jak se prodíráme v tom davu opačným směrem!

Jak jste si zajisté všimli, po sportovní stránce tu zrovna nezahálíme. Máme možnost chodit na tzv. unsupervized lessons, kde si bez dozoru a bez peněz děláme, co chcem, máme-li patřičné vybavení. Pak tzv. supervised lessons, na které vám stačí nálepka na studentskou kartu za 20€ a můžete kdy chcete kam chcete na hodinu s lektorem. No a pak pěkně cálované kurzy, na které se musíte registrovat a když už se zaregistrujete a zaplatíte, tak je záhodno chodit. Já takhle chodím na squash. Máme pak ještě jednu variantu sportovního vyžití a to sbírání razítek. Na to jsou vypsané speciální hodiny, takové sportovní ochutnávky. Prostě si vyzkoušíte různé sporty, za každý dostanete razidlo a za patnáct takových vám dají 2 kredity. V pátek jsme takhle např. byli na nějakém Body Jam,což bylo také diskotrykskohopsando a ta pani vypadala, že si šlehla gumídkovou šťávu. Skákala tam hodinu a půl jak jojo a vyžadovala to po nás taky… no považte, nejsou to těžce vydřený kredity? :-D

Ale abyste si nemysleli, jenom se tu neflákáme! Dneska nám začal nový psychologický kruz, který mě ovšem vyvedl z mého hlubokého omylu, a to že bleskurychle a dokonale dokáží studenty demotivovat jen u nás… Nějaká pani , pravděpodobně velevážená paní profesorka nám přišla vykládat o svém celoživotním výzkumu. Krom toho, že teda nemám dojem, že by objevila něco nového (že člověk roste, stárne a rozvíjí se už věděli snad před Kristem,ne?), tak nás zato ale obohatila četnými životopisnými údaji, hlubokými osobními moudry, rodinnými i profesními příběhy a nezapomněla nám předvést ani rodinné album… No a završila to pani, která nás přišla informovat o tom, jak máme napsat závěrečnou esej. Tak jsem se dneska KONEČNĚ dozvěděla, jak se odsazuje první řádek odstavce a jak se dělá dvojité řádkování…

No, asi to s tím studiem nebudu přeci jen přehánět… Takže se radši podívejme na místní párty. Já sice zrovna nepatřím mezi vymetače večírků a připadám si tu už trochu divně, když víc jak polovinu pozvání odmítám, ale tak nějak potřebuju dost času pro sebe a ne pařit pětkrát týdně… Ale pár povedených akcí jsem navštívila, to zas jo ;-) Tak například minulý týden tu banda italů pořádala Pizza-party a den po tom jsme měli karneval, který jsem pojala jako svůj Bird-day aneb ptačí úlet do slova a do písmene. Asi nemá cenu se o tom nějak rozepisovat, radši se podívejte na fotky! www.finlandia.rajce.net V pátek se jedeme podívat do Tampere a pak letíme na víkend do Rigy, tak budou zas trochu jiné akcičky a třeba dodám i nějké to foto ze světa ;-)

Spousta lidí se mě ptá na lidi, tak se pokusím něco o finech napsat, i když nemám dojem, že by se dali nějak jednoduše charakterizovat. O severských národech se obecně mluví jako o tichých, uzavřených chladných sucharech, ale tomu moje zkušenost totálně neodpovídá. Jsou milí, komunikativní a strašně ochotní. Zeptáte –li se někoho na cestu, tak nejen, že vám senzační angličtinou odpoví a poradí, ale okamžitě všeho nechá, ať už dělá cokoliv a jde s vámi, aby vám to osobně ukázal. A to se prosím týká třeba i pokladních v samošce, které mimochodem taky umí povětšinou perfektně anglicky! Jinak mám dojem, že finský smysl pro humor je hodně podobný tomu našemu, nebo alespoň tomu mému  Taky jsou hodně pařící národ, ale dost mě překvapuje, že to mají nastaveno stejně jako na jihu a do hospod vyráží až o půlnoci a později. Já bych čekala, že zalezou do hospod hned ve tři, jak se setmí…

Apropo s tou tmou už to není tak horký, rozednívá se v půl9 a stmívá v půl5, takže se to dá přežít ;-)

A nějaké postřehy na závěr:

• Finsko je první země, o které vím, že tam můžete dostat pokutu za to, že na sobě nemáte odrazku.
  
• Nikde jinde na světě jsem nejedla bramborovou kaši jako doma.
  
• Klidně si tu můžete nechat na školní chodbě viset bundu a být si jístí,že jí tam za pár hodin zas najdete.
  
• Finové mají krásné české R a tak nám všichni závidí, jak se nám to pěkně vyslovuje 
  
• Hmm, víc už mě nenapadá,tak zas příště!
  
•